hmotný stroj ukazující nehmotnou podstatu Vesmíru

...aneb o uvědomění do jakého nás tlačí kvantové počítače, které právě nastupují 

HARDWARE VS VLNOVÁ FUNKCE. Normální běžné počítače fungují tak, že data ukládají do svého hardwaru neboli do hmoty. A proto u klasických počítačů jedině miniaturizace hardwaru dokáže přinášet vyšší a vyšší výkony. Jenže u kvantových počítačů, se data neukládají do hmoty hardwaru. Ukládají se do kvantových vlnových stavů. A ty pak mezi sebou navzájem interagují. Nejpodivnější na tom je skutečnost, že vlnová funkce v sobě nese všechny stavy současně a naráz. Jako když si představíte např. sinusoidu, která stoupá, dosáhne vrcholu a pak klesá a klesá dále i pod nulovou čáru, dosáhne svého dna a pak opět stoupá k nule a překoná ji a stoupá dál až opět k hornímu vrcholu. Všechny tyto hodnoty naráz v jediném okamžiku dokáže v sobě nést vlnová funkce kvantové částice. A nejen to, vlnová funkce v sobě nese i další úrovně informací, například informace o fázovém vývoji. A všechny tyto hodnoty (informace) jedné vlnové funkce dokáží v jediném okamžiku interagovat se všemi hodnotami (informacemi) jiných vlnových funkcí jiných kvantových částic. Výsledkem těchto souběžných informačních interakcí všech hodnot mnoha vlnových stavů mnoha kvantových částic v jediném okamžiku je nepředstavitelné množství dat. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.

VESMÍRNÉ BOŽÍ PODMÍNKY. Fascinující svět kvantových částic však tuto multifunkcionalitu nabízí pod jednou extra důležitou podmínkou. Tou podmínkou neboli Vesmírným Božím zákonem je, že informace v rámci vlny nesmí být nikým ani ničím pozorována. A jako by toho nebylo málo, nestačí jen to, aby nebyla pozorována, ono ani nesmí být umožněno, aby mohla být pozorována. Kdyby u toho byl např. pozorovací přístroj, který by byl sice vypnutý, ale mohl by být teoreticky zapnutý, tak se multiúrovňové souběžné interakce konat nebudou. Pokud se však vypnutý přístroj odmontuje, aby nemohl pozorovat, tak kvantové částice to nějak vědí a opět umožní multiúrovňové inetrakce. Vesmírné Boží podmínky vlnové multifunkconality tedy zní: "informace o stavu kvantové částice nesmí mít možnost unikat do okolního prostředí." To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.

ZÁZRAČNĚ VŠUDE A NARÁZ. Jedna kvantová částice (přesněji její vlnová funkce) umí například procházet více kanály labyrintu současně. Umí být jakoby všude naráz a proto také umí zázračně detekovat a obsahovat všechny zjištěné informace souběžně. Platí však, že nesmí být pozorována a ani nesmí být umožněno, aby mohla být pozorována. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.

KVANTOVÉ PROVÁZÁNÍ. A aby toho skutečně nebylo málo, tak kvantové částice mezi sebou umí záhadně kooperovat. Když spolu dvě kvantové částice sdílí na počátku společný kvantový stav a každá si pak letí jinam, tak bez ohledu na vzdálenost mezi nimi o sobě nadále neustále vědí a monitorují stav druhé částice (jsou informačně provázané) a reagují na změnu druhé částice bez jakéhokoliv časového zpoždění komplementární změnou (tedy takovou změnou, aby v součtu obě částice zachovávaly stejný součet původních hodnot). Když se například částice A pootočí o 90° doprava, tak ve stejný okamžik se kvantově provázaná částice B pootočí o 90° doleva. Součet natočení částic tedy zůstává nadále stejný. Vzdálenost přitom mezi nimi nehraje vůbec žádnou roli a to i kdyby se obě částice nacházely třeba na opačných "koncích" Vesmíru. Vždy se to děje okamžitě, bez jakéhokoliv časového zpoždění. Provázané kvantové částice se tedy chovají informačně koordinovaně (inteligentně) a nejsou limitované časoprostorem. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.

vítězství inteligence nad šumem

TŘI ÚSKALÍ V NASTUPUJÍCÍM VÝVOJI LIDSTVA. Proč by kvantové počítače měly vůbec být zlomovým bodem ve vývoji lidstva? Aby mohly fungovat státy, tak jak je známe dnes, tak je potřeba mít zajištěnou ochranu dat. Obrana státu, Banky, Zdravotnictví, Energetika, Doprava, anebo jen běžný chod infrastruktury, to vše vyžaduje ochranu dat před napadením zvenčí. 

❶ NEEXISTUJÍCÍ OCHRANA DAT. Počítač Willow překonal hardwarovou kapacitu celého našeho Vesmíru a stačilo mu k tomu 105 supravodivých qubitů. Už nyní se hovoří o další generaci s 1.000 qubity. A za pouhých 10 let se odhaduje kvantový počítač s 10.000 qubity a za 20 let s jedním milionem qubitů. K "prolomení" hardwarové kapacity Vesmíru však stačilo pouhých 105 qubitů, přitom každý jeden jediný další qubit navíc navyšuje výkon o řády směrem nahoru. Výpočetní výkon tisíce nebo milónu qubitů už je zcela mimo lidskou představivost. Takto nepředstavitelně vysoké výpočetní výkony dokáží prolomit jakékoliv ochrany během sekund. Stačilo by tedy, aby si v budoucnu bohatý subjekt pořídil kvantový počítač a ... raději si to ani nepředstavovat. Jenže právě to je nastupující realitou. Už dnes je to bolehlav současných vlád a expertů. Jak zabránit zhroucení systému, zhroucení vlád, Bank, a všeho co dělá naši civilizaci orgaizovanou. Již to není Sci-Fi, je to nastupující realita, které lidstvo bude čelit tak jako tak. Dá se to vůbec zvládnout? 

❷ VÍRA VE STROJ S JEHO ALGORITMY. Dalším fenoménem, který bude také zlomovým bodem ve fungování lidstva je praktická neověřitelnost výsledků výstupu kvantových počítačů. Výpočty budou natolik obsáhlé a komplexní, že v praxi nebude možné si je ověřovat. Bude se jim proto muset důvěřovat. A to je zcela jiné paradigma, než jsme si v poklidu žili až do nástupu "umělé inteligence." Už i jen ta "obyčejná" dnešní AI pracující na obyčejných "zastaralých" klasických hardwarových počítačích, si ve svých výpočtových cestičkách dělá co chce a její autoři nezřídka již ani nedokáží dohledat a zpětně zrekonstruovat proč AI došla k tomu kterému výsledku. S výpočetními úrovněmi kvantových počítačů se to stane pravidlem. Bude se muset výsledkům důvěřovat. Nebudou ověřitelné. A to je zásadní problém. Bude to víra. Ale víra v co? V algoritmy někým vytvořenými? Jaké záměry měl jejich autor? Mohu jim svěřit svůj život a životy svých dětí a celé společnosti? Kvantové počítače budou navrhovat nové a skvělé materiály s úžasnými vlastnostmi. Budou však navrhovat také nové léky, zbraně ... To vše si vyžaduje zcela novou organizaci lidské společnosti, než jak ji známe dnes. Zvládne to nějak lidstvo? 

❸ ZNEUŽITELNOST NEPOCHOPENÉHO PRINCIPU KVANTOVÝCH POČÍTAČŮ. Kombinace víry v nekontrolovatelné výsledky kvantových počítačů a nepochopení technologie, na jakém principu vůbec pracují, přináší další zcela zásadní a globální problém. Vzpomínáte si na výše zmiňovanou OTÁZKU VŠECH OTÁZEK? Tedy otázku, kde a v jaké realitě se odehrávají kvatnové výpočty, když na to nestačí ani veškerá hmota Vesmíru?  Nevíme kde a jak a proč se odehrávají interakce mezi kvantovými stavy částic. Co když to ale někdo objevil a rozluštil dávno před námi a jen nás pozoruje? A co když to nejen rozluštil, ale umí tyto interakce také i cíleně ovlivňovat? Pokud by se tak stalo, byly bychom jakožto lidstvo před tím absolutně bezbranní. Ani bychom nevěděli že se to děje. Žili bychom dál vesele víírou ve stroje, které sami nechápeme. 

a proto je dobré hlouběji pochopit informační podstatu naší reality a odhodit to dusivé materialistické paradigma 

začněme třeba u základních částeček hmoty, u fotonů

základní částečky hmoty odporují zákonům hmoty ...

Víme, že Fotony (základní částečky hmoty) se pohybují rychlostí světla. Podle speciální teorie relativity také víme, že pokud se nějaká entita v rámci časoprostoru pohybuje rychleji a rychleji, tak se postupně čas v rámci této entity zpomaluje. Když entita dosáhne úplné rychlosti světla, čas se pro ni zastaví úplně. Pro Fotony, které se pohybují rychlostí světla, tedy čas neexistuje. Pro Fotony se tudíž nutně vše odehrává v jediném okamžiku. Takže například Foton, o kterém si my lidé myslíme, že k nám letěl Vesmírem od vzdálené hvězdy dejme tomu miliardu let, tak pro tento Foton se vše odehrálo v jediném okamžiku. Ve stejném okamžiku, kdy byl hvězdou vygenerován, tak v jeho pojímání světa také ve stejném okamžiku doletěl k nám. Tento jev je pro lidskou mysl nepředstavitelný a nepochopitelný. Zní to jako nesmysl. Ledaže, …

... protože informace jsou základní podstatou všeho

... ledaže by platilo to, co dnes naznačují moderní výzkumy a to, že vlastnosti Fotonu by byly důsledkem inteligentního chování kvantového pole, které vyplňuje veškerý prostor Vesmíru a jehož základní charakteristikou je strukturované chování elektromagnetického pole, které vytváří specifické vzory. V takovém kvantovém poli je Foton nejmenší energetickou dávkou, jež toto pole umožňuje. Foton by v takovém poli byl esenciální vlastností pole. Ukazue se, že: 

• Foton není tvořen z ničeho jiného
• Foton nemá žádnou vnitřní strukturu a není z ničeho složen
• Forton nemá žádnou vnitřní strukturu a nemá povrch
• Foton nemá klidovou hmotnost
• Foton nemá žádné dráhy rozpadu 
• Foton nemá žádný měřitelný poloměr 
• Fotn nemá žádný elektrický náboj a přesto nese energii

Zdá se, že Foton dává informaci struktuře elektromagnetického pole, jak se má určitý vzor struktury tohoto pole pohybovat a jak má reagovat s okolím. V tomto kontextu pak platí, že čím rychleji kmitá tento vzor v kvantovém poli, tím vyšší energii přenáší. Pohyb tohoto kmitajícího vzoru (kmitající energie) se projevuje jako vlna v elektromagnetickém poli. A jakmile tato vlna zainteraguje s hmotou, projeví se částicově. Pokud tedy Foton, co by informační impulz pro kvantové pole spustí kmitání a pohyb patřičného vzoru v kvantovém poli, pohybuje se tento vzor s určeným kmitáním (energií) napříč polem. A zdá se, že novodobé výzkumy směřují svými daty právě tímto směrem. Maximální rychlost pohybu napříč kvantovým polem je konstantou. Tou konstantou je rychlost světla. A právě rychlost světla je základní a jedinou možnou rychlostí všeho co nemá hmotnost. Ve chvíli, kdy by se bezhmotnostní informační vzor v kvantovém poli pohyboval rychlostí světla a nesl v sobě patřičnou energii odvislou od nastavené intenzity kmitání pole, tak z pohledu zpomaleného hmotného lokalizovaného pozorovatele (např člověka) by pak trvalo určitý čas, než by Foton doletěl z bodu A do bodu B. Avšak z pohledu nehmotného Fotonu se to uděje v jediném okamžiku a to proto, že celé kvantové pole by se v tomto koceptu chovalo jako pole, tedy jako jeden celek. Můžeme si to představit pomocí analogie, například u pohybu vody. Pokud se vlna pohybuje masou vody, informace o pohybu vlny je přítomna v celé šíři vlny, a tudíž v celé mase vody. Kvantové pole by tedy v bodě B vědělo o emitovaném Fotonu (Informačním pulzu) v bodě A už v okamžiku samotné emitace. Foton totiž není hmotnou kuličkou, která se musí mechanicky přepravit z bodu A do bodu B. Je informačním pulzem, který by informačně zachvěl v jediný okamžik celým oceánem díky jeho vlnové povaze. A to, jestli se projeví vlnově nebo částicově by bylo dáno tím, že pohyb informačního vzoru by generoval vlnové efekty a výměna energie s hmotnou částicí by generovala částicové efekty. Foton je v tomto pojetí tedy něco jako prázdná skořápka, tvořená informací, která je specifickým vzorem základní entity samotného elektomagnetického kvantového pole. Je jeho základní nejmenší nedělitelnou entitou. Fotony jsou pak v takovém uspořádání nejzákladnější entitou elektromagnetického pole, přičemž svojí povahou jsou informačním nosičem. Fotony jsou základem našeho světa. A skutečně, zdá se, že jsou informačním prostředníkem mezi vědomím a uspořádáním časoprostoru, energie, hmoty. Tento koncept dokonale vysvětluje princip pravděpodobnosti a neurčitosti (protože vlna není jeden bod s diskrétní hodnotou, ale je pásmem s mnoha souběžnými možnostmi stavů a teprve konkrétní jedinečná interakce s hmotnou částicí tzv. zkonkretizuje vlnovou energii do diskrétní hodnoty v rámci rozsahu vlny. Vysvětlovalo by to také dokonale záhadný princip kvantového provázání částic. A také neskutečnou záhadu proměnlivého vnímání času. Studiem Fotonů vidíme stále zřetelněji, že vědomí a informace jsou hybatelem událostí. Hmotné projevy následují. 

Když to celé uvážíme kolem a kolem, a to jak rozumem, tak i citem, tak se ukazuje, že kvalita vědomí, pozorování a informací je to, co formuje naše vjemy a vnímání a sled událostí a tedy vše co se děje ... organizaci hmoty, kauzalitu, smysluplnost. Vše má tedy vyšší smysl. Mysl či vědomí organizuje hmotu a energie a události. Od Kosmického vědomí, až po naše osobní vědomí. Na pozadí všeho je vědomí a význam, neboli DUCH. Bez příklonu k Duchovním hodnotám (u sebe samých, v rodinách, ve společnosti) budeme vždy jen a pouze ve vleku událostí. Chceme-li být naopak tvůrci svých životů, měli bychom kultivovat své duchovní hodnoty a snažit se žít podle toho. Že je to pánbíčkářství? Nevím, možná, každopádně nás však k tomuto uvědomění tlačí už jen kvantové počítače, které právě nastupují svoji cestu.