Z ČEHO JE UTKÁNA REALITA, ČLOVĚK, VESMÍR ...

... aneb věčný důvod k RAdosti

Někdo říká, že věří jenom tomu, na co si může sáhnout, přitom na drtivou většinu všeho kolem nás a v nás samotných si ani nemůžeme sáhnout, neboť už z principu věci to uniká našemu pozorování, našim senzorům a v neposlední řadě nás kvantoví fyzici učí, že už samotný akt pozorování mění stav pozorovaného a platí to už od nejmenší kvantové úrovně reality. Vše je proměnlivé, relativní a často ukryté v jiných dimenzích. Např. jen nedetekovatelné temné hmoty a temné energie je podle vědců odhadem 99%. A vše co jsme schopni pozorovat, celý Vesmír, obrazně to, na co jsme si v tom lepším případě "schopni sáhnout", tak to tvoří odhadem pouze cca 1%.

I kdybychom dokázali to jedno jediné procento dobře vypozorovat, a objevili jaké obsahuje vnitřní zákonitosti, tak bychom stále byli v situaci, kdy bychom nezměrný a tajemný svět kolem nás pozorovali malinkatým okénkem s malinkatým výhledem a na základě tohoto malinkatého výhledu se snažili udělat si představu o všem ostatním, co vidět není.

Ukážeme si nyní pouze dva takové malinké pohledy na svět, ze kterého je utkána naše realita, my samotní a Vesmír, který pozorujeme. A už jen tyto malinké pohledy nám dokáží nesmírně pootevřít obzory doslova kouzelné reality života.

BOŽÍ VLASTNOST FOTONŮ, aneb ČAS PRO NĚ NEEXISTUJE

BOŽÍ VLASTNOST FOTONŮ, aneb ČAS PRO NĚ NEEXISTUJE ... a tedy i hmoty a fyzické energie, neb to vše je složeno z Fotonů

Víme, že Fotony se pohybují rychlostí světla. Podle speciální teorie relativity také víme, že pokud se nějaká entita v rámci časoprostoru pohybuje rychleji a rychleji, tak se postupně čas v rámci soustavy pohybující se entity zpomaluje. A když entita dosáhne úplné rychlosti světla, čas se pro ni zastaví úplně. Pro Fotony, které se pohybují rychlostí světla, tedy čas neexistuje. Pro Fotony se tudíž nutně vše odehrává v jediném okamžiku. Takže například Foton, o kterém si my lidé myslíme, že k nám letěl Vesmírem od vzdálené hvězdy dejme tomu miliardu let, tak pro tento Foton se vše odehrálo v jediném okamžiku. Ve stejném okamžiku, kdy byl hvězdou vygenerován, tak v jeho pojímání světa také ve stejném okamžiku doletěl k nám. Tento jev je pro lidskou mysl nepředstavitelný a nepochopitelný. Zní to jako nesmysl. Ledaže, …

... ledaže by platilo to, co dnes ukazují moderní výzkumy a to, že vlastnosti Fotonu jsou důsledkem inteligentního chování kvantového pole, které vyplňuje veškerý prostor Vesmíru a jehož základní charakteristikou je strukturované chování elektromagnetického pole, které vytváří specifické vzory. V takovém kvantovém poli je Foton nejmenší energetickou dávkou, jež toto pole umožňuje. Foton by v takovém poli byl esenciální vlastností pole. Ukazuje se, že: Foton není tvořen z ničeho jiného. Foton nemá žádnou vnitřní strukturu, není kompozitní, jinými slovy není z ničeho složen, nemá žádnou vnitřní strukturu, nemá povrch, nemá klidovou hmotnost, nemá žádné dráhy rozpadu, nemá žádný měřitelný poloměr a nemá žádný elektrický náboj. Přesto nese energii. Vysvětlením je, že dává informaci struktuře elektromagnetického pole, jak se má určitý vzor struktury tohoto pole pohybovat a jak má reagovat s okolím. V tomto kontextu pak platí, že čím rychleji kmitá tento vzor v kvantovém poli, tím vyšší energii přenáší. Pohyb tohoto kmitajícího vzoru (kmitající energie) se projevuje jako vlna v elektromagnetickém poli. A jakmile tato vlna zainteraguje s hmotou, projeví se částicově. Pokud tedy Foton, co by informační impulz pro kvantové pole spustí kmitání a pohyb patřičného vzoru v kvantovém poli, pohybuje se tento vzor s určeným kmitáním (energií) napříč polem. A zdá se, že novodobé výzkumy směřují svými daty právě tímto směrem. Maximální rychlost pohybu napříč kvantovým polem je konstantou. Tou konstantou je rychlost světla. A právě rychlost světla je základní a jedinou možnou rychlostí všeho co nemá hmotnost. Ve chvíli, kdy by se bezhmotnostní informační vzor v kvantovém poli pohyboval rychlostí světla a nesl v sobě patřičnou energii odvislou od nastavené intenzity kmitání, tak z pohledu zpomaleného hmotného lokalizovaného pozorovatele (např člověka) by pak trvalo určitý čas, než by Foton doletěl z bodu A do bodu B. Avšak z pohledu nehmotného Fotonu se to vše uděje v jediném okamžiku a to proto, že celé kvantové pole by se v tomto konceptu chovalo jako pole, tedy jako jeden celek. Můžeme si to představit pomocí analogie, například u pohybu vody. Pokud se vlna pohybuje masou vody, informace o pohybu vlny je přítomna v celé šíři vlny, a tudíž v celé mase vody. Kvantové pole by tedy v bodě B vědělo o emitovaném Fotonu (Informačním pulzu) v bodě A už v okamžiku samotné emitace. Foton totiž není hmotnou kuličkou, která se musí mechanicky přepravit z bodu A do bodu B. Je informačním pulzem, který by informačně zachvěl v jediný okamžik celým oceánem díky jeho informační či vlnové povaze. A to, jestli se projeví vlnově nebo částicově by bylo dáno tím, že pohyb informačního vzoru by generoval vlnové efekty a výměna energie s hmotnou částicí by generovala částicové efekty. Foton je v tomto pojetí tedy něco jako prázdná skořápka, tvořená informací, která je specifickým vzorem základní entity samotného elektomagnetického kvantového pole. Je jeho základní nejmenší nedělitelnou entitou. Fotony jsou pak v takovém uspořádání nejzákladnější entitou elektromagnetického pole, přičemž svojí povahou jsou informačním nosičem. Fotony jsou základem našeho světa.

A skutečně, zdá se, že jsou informačním prostředníkem mezi vědomím a uspořádáním časoprostoru, energie, hmoty. Teno koncept dokonale vysvětluje princip pravděpodobnosti a neurčitosti (protože vlna není jeden bod s diskrétní hodnotou, ale je pásmem s mnoha souběžnými možnostmi stavů a teprve konkrétní jedinečná interakce s hmotnou částicí tzv. zkolabuje (zkonkretizuje) vlnovou energii do diskrétní hodnoty v rámci rozsahu vlny. Vysvětlovalo by to také dokonale záhadný princip kvantového provázání částic. A také neskutečnou záhadu proměnlivého vnímání času. Studiem Fotonů vidíme stále zřetelněji, že vědomí a informace jsou hybatelem událostí. Hmotné projevy následují. Mudrcové dávnověku nám správně a s velikou moudrostí sdělují, "že vše je světlo a že se vše do světla i navrací"

Takže?

Takže z něčeho, co nezná čas, co není hmotné a co je balíčkem informací je složeno vše co našimi dojmy vnímáme jako energetické a hmotné, přičemž tyto naše dojmy se vytváří v našem nehmotném vědomí. Fotony nám názorně ukazují, že vše je o informacích a vědomí pozorovatele uvnitř celkového vědomí. Je to dokonalá hra, kde vědomí je Tvůrcem vlastní reality.

Více o fascinujících Fotonech a o tom, jak s nimi lze v každodenní realitě pracovat v náš prospěch zde

HMOTA ČLOVĚKA JE z 99% TVOŘENA PŘÍMO KVANTOVÝM POLEM

NEJSME SLOŽENÍ Z HMOTNÝCH OBJEKTŮ. JSME INFORMAČNÍ STRUKTURY TVARUJÍCÍ POLE ENERGIÍ

Důsledky tohoto Poznání (jak je uvedeno na konci článku), jsou dalekosáhlé. Alespoň pro ty hloubavé a hledající. A přitom nyní použijeme pouze nové poznatky čistě materialistické vědy.

Jak je to možné? Držte se, jízda začíná:

Proton se skládá ze tří valenčních kvarků (dvou up a jednoho down). Člověk by si pak mohl lehce myslet, že hmotnost Protonu je součtem těchto tří kvarků. Ale není tomu tak. Nesrovnalost je přitom doslova zásadní a obrovská. Tři valenční kvarky přispívají pouhým cca 1 hmotnostním procentem protonu. Odkud pochází zbývajících 99% ? Odpověď je naprosto zásadní. POCHÁZÍ Z ENERGIE. Jedná se o energii gluonového kvantového pole (kinetické energie kvarků a gluonů uvězněných a divoce vířících uvnitř protonu a také od příspěvků zvaných trasová anomálie (to je čistě kvantový efekt, který nemá žádnou analogii pro naši představivost). Einstein nás učí, že Energie a hmotnost jsou ekvivalentní (E = mc²). A my přitom dnes vidíme, že 99% hmotnosti Protonu nepochází z hmotnosti částic, které ho tvoří. Pochází z energie gluonového pole, toho pole, které drží gluonové částice pohromadě.

Potíž je v tom, že nikdo neví, co to je kvantové pole a co jsou různá kvantová pole (každý druh částic má svoje vlastní kvantové pole vyplňující celý Vesmír).

Proč je částice, např. elektron všude ve Vesmíru doslova identický? Je to proto, že je vytvářen přímo kvantovým polem elektronů. Jsou to něco jako vlnky kvantového pole po celém objemu Vesmíru a tyto vlnky mohou nabývat pouze konkrétních diskrétních hodnot a jsou všude stejné. Pokud pole dostane informační instrukce ke konkrétnímu projevu elektronu, toto pole vytvoří z vlnek elektron s požadovanými hodnotami, tedy polohou, nábojem, hybností, spinem atd.

Informační instrukce vytváří informační vzory a ty vytváří požadované konkrétní projevy kvantového pole a my to pak nazveme konkrétní částicí a konkrétní hmotou. Jsou to však informace držící dle instrukcí pole v konkrétních vzorech a tyto vzory pak vytváří v našem vědomí dojmy hmoty.

Tak toto jsme my lidé a takto je utvářen náš hmotný svět a Vesmír.

Výše popsané je nejpokročilejším poznáním vědy.

Potvrzuje se tím nezadržitelně odhad, že kvantová fyzika bude první, která vědecky objeví Boha. Když uvedené převedeme do normální řeči, tak už nyní věda ví, že jsme vědomím, které pozorováním utváří náš Svět a Zdrojové vědomí Zdroje utváří celý Vesmír.

A pokud jsme vědomím, které utváří vše kolem nás a vědomí Zdroje utváří Vesmír, co z toho plyne pro hledající bytost? Plyne z toho, že život má vyšší smysl, že nic se před ničím neschová a neutají, že vše má svůj přesah a důsledky. Toto uvědomění může hledajícím bytostem dávat větší smysl a větší chuť a odvahu chovat se s přesahem jednoho života, … zodpovědně, čestně, láskyplně.

Termínem Bůh zde není myšlena nějaká persona na obláčku nebo jedna entita. Je tím myšlen Záměr, který se manifestuje skrze organizační roli informačních polí, které jsou fundamentální a prvotní. Je tím myšlena Zdrojová role vědomí. Určitě se lidé shodnou na tom, že Záměr je výtvorem a projevem vědomí. Jinak samozřejmě nikdo neví, co konkrétně je Bůh, je to spíše Zdrojový pojem. Každopádně vědomí a jeho záměr je Zdrojem uspořádání Vesmíru, jeho energií, mechanismů tvorby "hmoty" atd.

A to, že Boha objeví nejdříve kvantová fyzika, to jsou přímo slova mnoha velkých kvantových fyziků. Einsteinovu větu "Bůh nehraje v kostky" zná asi každý.

Vesmír obsahuje jeden fascinují princip, který vědcům zamotává hlavy přímo filozoficky. Je to jakási pojistka Tvůrce Vesmíru, aby nikdo nikdy nemohl destruovat Vesmír a nezískal příliš mnoho moci. Je to ten princip, že Vesmírný pozorovatel nikdy nemůže jakýmkoliv pozorováním získat plné informace o částicích. Všechny částice tohoto Vesmíru jsou utkané z principu schovávání se. Vědecky se tomuto principu říká "Heisenbergův princip neurčitosti." Částice vždy část informací o sobě tají. Například čím přesněji určíme polohu částice, tím méně přesně můžeme znát její hybnost (informaci o jejím pohybu), a naopak, čím přesněji zjistíme informaci o pohybu částice, tím méně přesně můžeme zjistit její polohu. Je to doslova jako začarovaný kruh, kdy částice hraje hru na schovávanou. A tím, že to je princip a zákon, tak tím nám samotné Stvoření dává najevo, že žádný pozorovatel a žádná bytost nemůže vědět všechno. Prostě nemůže.

A právě to, že z nejvyššího principu nemůžeme vědět všechno, tak to považuji nikoliv pouze jako nějakou pojistku Stvořitele, považuji to za největší dar, jaký jsme mohli obdržet. Tímto principem je totiž věčně zajištěno, že vždy a všichni pozorovatelé a účastnící Vesmíru budou neustále na cestě, že je mohou věčně hledat, objevovat, tvořit, obdivovat a Radovat se z toho.

Zde praktická ukázka jak dokáže geometrie (geometrie = matematika, a matematika = myšlenka) ovlivňovat na kvantové úrovni hmotu a energie.

ukázka měření, jak vhodně zvolené tvary dokáží zázračně eliminovat škodlivé vysokofrekvenční energie