OBJEVOVÁNÍ VNITŘNÍCH ZDROJŮ

ZVĚDOMĚNÍ NAŠICH PODVĚDOMÝCH PROGRAMŮ

Je doslova neuvěřitelné, jaké nové věci se o sobě můžeme neustále dozvídat. Pokud se lépe poznáme, lépe se tím pochopíme. Lépe tak nahlédneme na podstatu našich stresů, strachů a našeho jednání, které nás nečiní šťastnými. O čem to tu hovořím? Geniální německý terapeut Artho Stefan Wittemann, vybádal, v praxi úžasně rozvinul, a také světu názorně popsal šokující a fascinující vnitřní architekturu světa člověka. Přiblížil nám tím vnitřní strukturu naší psyché.

V mém životě, tento nový pohled na sebe sama, znamenal doslova přelomový okamžik mého vývoje. Pochopil jsem, že Já nejsem jeden jediný Já, jak jsem si myslel po celý svůj život. Uvnitř mého jakéhosi zdánlivého vnějšího celkového Já je mnoho různých svobodných autonomních vnitřních Já. Každý si přitom žije svým vlastním svobodným životem. Mají svoje vlastní postoje, vlastní potřeby, vlastní cíle, volí si vlastní strategie, ... a hlavně, mají vlastní svobodnou vůli. Vždy když se projevovali směrem navenek, tak "Já" si celý život myslelo, že to jsem prostě ten Já. Kdo jiný by to přece byl, ne? Nepřemýšlel jsem o tom, kdo jsem Já ve svém podvědomí. Podvědomí je podle vědy mimo vědomí. Je mimo bdělé vědomí.

Dnes už vím, že tyto samostatné vnitřní zdroje (pod-osobnosti) uvnitř mé vlastní psyché, v mém vlastním podvědomí, mají co dočinění s mými minulými životy a s mými dlouhodobými zkušenostmi. Oni se po celou tu dobu vyvíjeli autonomně uvnitř mé vlastní psyché. Já však nejsem jen pouhým souhrnem všech těchto zdrojů (programů či podosobností). Já je mohu z nadhledu pozorovat a mohu s nimi dokonce i nesouhlasit. A to je obrovská svoboda!!! Je to dar. Nemusím se už trestat za některé svoje impulzní reakce a postoje. Místo toho se o nich mohu chtít něco dozvídat. Mohu je pozorovat. Získám větší klid, získám vyšší míru svobody, a změním tím svoje reakce natolik, že i podosobnosti mého Já uvnitř mého Já začnou velmi pomalu měnit svoje zažité programy, postoje a strategie.

Je důležité pochopit, že "ti oni tam uvnitř" tam jsou správně. V minulosti se pro mě napracovali až dost a tím se postupně také formovali. Nestalo se tak zřejmě ze dne na den. Mělo to svůj vývoj. Dnes už však mohu být dál ve svém vývoji a starý program mě už nemusí činit šťastným. Zlobit se na něj je však nepochopením řádu světa a ignorovat jej také nemohu (tvoří přece mé podvědomí). Mohu však starý program objevit a pozorovat. Dokonce s ním mohu navázat spojení a dialog. Není to jen nějaký mrtvý program. Je to živý zdroj (podosobnost) uvnitř mě samotného. Nelze mu nic vnutit násilím. Je v podvědomí, tedy v oblasti nevědomí. Nemohu mu nic nakázat. Mohu však jednat takovým způsobem, že "on" sám bude chtít ze své vlastní vůle učinit změnu. Je uvnitř mě. Je dobré vědět, že oba chceme v podstatě tahat za stejný konec provazu. Jen je potřeba si něco klíčového uvědomit a zvědomit.

A život najednou vykvete ...

Chcete-li na sobě zapracovat hloubkově, mohu Vám být po ruce.

CENY: 

  • skupinové 120 min / 300 Kč
  • osobní 90 min / 700 Kč


NEMUSÍM SOUHLASIT SÁM SE SEBOU !

ODPOVĚDI OD "VNITŘNÍCH ZDROJŮ VLASTNÍ PSYCHÉ

Musím přiznat, že šokující dílo skvělého terapeuta Artho Stefana Wittemenna se mnou hodně zamávalo. Díky tomu, jsem dnes o něco více pozornějším pozorovatelem sebe sama, své vlastní vnitřní struktury psyché. Práce "ARCHITEKTURA VNITŘNÍHO SVĚTA ČLOVĚKA" od ARTHO STEFANA WITTEMANNA je podle mě doslova přelomová.

Wittemannovo dílo názorně a smysluplně rozkrývá strukturu nevědomí. Ukazuje metody, jak lze postupně krůček za krůčkem odhalovat jednotlivé části nevědomí a komunikovat s jednotlivými autonomními zdroji uvnitř nevědomí.

Na konkrétních názorných příkladech ukazuje, že psyché člověka se sebeorganizuje. Na základní rovině se psyché sebeorganizuje tak, že když vstupuje Duše na Zem, tak si sebou přináší určitá témata a již při vstupu do těla obsahuje jednotlivé samostatné zdroje. Tyto zdroje jsou nositeli konkrétních témat, mají k těmto tématům své vlastní názory a postoje, mají také své vlastní potřeby, a hlavně - mají i svoji vlastní svobodnou vůli.

Tyto samostatné zdroje pak prosazují svoje vlastní záměry, volí vlastní strategie a to tak, aby dosáhly co nejefektivněji svého. Nikdy nejsou v základní rovině zlé. Velmi často však volí z nejrůznějších důvodů strategii, která v konečném důsledku vede k tomu, co vlastně původně nezamýšlely. Často si však tyto důsledky vůbec neuvědomují. Mají specifické vnímání celkových souvislostí.

Někdy volí strategii ovládnutí jiných zdrojů, s jinými zdroji naopak spolupracují a některé ignorují nebo přímo blokují. Podle toho, co se jim jeví jako nejefektivnější. A toto všechno se dle poznatků A. S. Wittemanna děje v našem nevědomí. My si to bdělým vědomím neuvědomujeme, pozorujeme jen výsledný stav toho, co se prosadilo v našem nevědomí. Pozorujeme pouze to, co prosáklo jako výslednice všech vnitřních interakcí až na povrch. Pozorujeme pouze povrch slupky vědomí sebe sama. A myslíme si, že to jsme my. Identifikujeme se s touto vrchní slupkou a ve skutečnosti nechápeme, jak a proč jsme vlastně k dané myšlence nebo reakci došli. Neumíme odhalit naše vnitřní našeptávače, naše hluboké vnitřní motivy.

Kdo a proč uvnitř nás, to požaduje a kdo uvnitř nás tak reaguje?

Když například impulsivně zareaguji takovým způsobem, jakým vlastně ani nechci a následně toho ihned lituji, (např. uhodím psa), tak podle A. S. Wittemanna je skutečnou příčinou mojí reakce, jeden z mnoha konkrétních zdrojů uvnitř psyché, který pouze zvolil konkrétní strategii. Ale to nejsem skutečný JÁ. JÁ mám přece možnost souhlasit nebo nesouhlasit se svojí impulzivní reakcí. A mám také možnost tento vnitřní zdroj vědomě pozorovat a odhalovat a nakonec mu nabídnout takové podmínky, aby on sám mohl pochopit, k čemu taková strategie vede v konečném důsledku. Že mě v konečném důsledku nečiní šťastným. A přitom to zdroj původně nezamýšlel nijak zle. Jen zatím nechápe, co by pochopit měl a co když skutečně sám pochopí, tak pak může ze své vlastní svobodné vůle změnit svoji strategii.

Zde na Zemi se učíme a přetavujeme jednotlivé složky a podsložky vnitřního vědomí do vyšších stavů. Staré programy nahrazujeme novými. Tyto vnitřní zdroje jsou jakoby samostatné podosobnosti. Jakoby různí vnitřní lidičkové uvnitř naší psyché. Wittemann názorně ukazuje, jak se dají odhalovat, jak se s nimi dá komunikovat, v jakém případě se přestanou skrývat a začnou komunikovat a kdy a jak dochází k jejich pochopení. Je to úžasné a vysvětluje mi to mnohé, co jsem nikdy nechápal.

Každopádně najednou více pozoruji sám sebe, svoje myšlenky, pocity, reakce. Pozoruji, čí vlastně jsou. Proč jsem udělal to či ono, když s tím vlastně ani nesouhlasím. A zkouším navazovat kontakt se záhadným zdrojem dané reakce a nabízet mu podněty k zamyšlení, nebo k prožitku, aby lépe pochopil, k čemu v konečném důsledku vede jeho strategie.

Mám pocit, že jsem úplně objevil ameriku. Je to obrovské. Ukazuje mi to, jak my lidé vůbec nerozumíme sami sobě a tím pádem vlastně ničemu. Mění mi to pohled úplně na všechno.

Wittemann říká, že pokud se nám podaří nastartovat vnitřní rozhovory s našimi vnitřními zdroji, tak náš duševní a duchovní růst raketově letí nahoru.

MŮJ ROZHOVOR S VLASTNÍM "VNITŘNÍM ZDROJEM"

Jednoho dne jsem šel ulicí a najednou uslyším "Ahoj Juro", otočím se a vidím člověka, kterého znám z dávnověku, z období, ve kterém jsem žil tak, jak již žít nechci. Toto setkání mi nebylo dvakrát příjemné. Zeptal se mě "Jak se ti daří?" a já odpověděl tak, jak odpovídám nejčastěji: "dobře"

Chviličku na to ale ze mě samovolně vyhrklo "ale dře to" a naznačil jsem, že spěchám. Skutečně jsem spěchal. Dotyčný to pochopil a pokračoval svojí cestou. Ihned mi začalo vrtat hlavou, proč jsem tak rychle a spontánně ze sebe vyklopil "ale dře to". Neříkám to a ani si to nemyslím. Prožívám šťastné období. Přemýšlel jsem, zda to třeba neznamená, že si jen rozumem namlouvám spokojenost a zda něco uvnitř ve mně je ve skutečnosti nespokojené. Nedalo mi to, pořád jsem se k tomu vnitřně vracel. Chtěl jsem vědět víc, proč jsem reagoval v rozporu s tím, co si myslím (anebo namlouvám?).

Pod vlivem práce S. A. Wittemanna, mě napadlo zkusit se přímo zeptat nějakého mého vnitřního zdroje, který měl na svědomí tuto moji nečekanou reakci. V nitru a v tichosti jsem tedy oslovil vnitřní zdroj, který se angažoval v mé nečekané odpovědi, a rovnou jsem se ho zeptal:

  • JÁ - "proč jsi tak odpověděl"
  • Zdroj - "protože jsem tě chránil"
  • JÁ - "před čím jsi mě chránil?"
  • Zdroj - "před ním"
  • JÁ - "odpověděl jsi v rozporu s mojí Duší, proč mě ochraňuješ něčím co je s ní v rozporu?"
  • Zdroj - "to jsou programy"
  • JÁ - "tak to můžeme změnit"
  • Zdroj - "to není tak jednoduché, nebylo by to konzistentní"
  • JÁ - "s čím by to nebylo konzistentní?"
  • Zdroj - "s ostatními programy, celek je jako soukolí, kde jedno kolo zapadá do druhého"

To bylo sice překvapivé, ale dávalo mi to smysl. Přemýšlel jsem, jak věci moudře a smysluplně poposunout.

  • JÁ - "ano rozumím, to dává smysl a souhlasím s tím. Chtěl bych to však více posunout na stranu Duše, aby to s ní bylo více v souladu. Ty jsi zkušený a rozumný, nemohl bys, alespoň v situacích, které sám uznáš za vhodné poposunout svoji reakcí blíže k Duši a méně ke starému programu?"

V tom mě však napadlo, že by to nebyla VĚDOMÁ změna, a že bych opět plně závisel na podvědomém vnitřním zdroji. Nakonec jsem přišel na řešení. Navrhl jsem zdroji, aby mi v takových situacích pouze poskytl čas, abych se mohl vědomě rozhodnout sám. Abych měl možnost, pokud tak sám naznám, bleskově posoudit a případně zastavit to, co už bych jinak měl na jazyku. Zdroj mlčel, ale já cítil, že toto je řešení, které dává smysl a je proveditelné.

Teprve nyní v plné síle dozněl můj údiv a šok z vnitřního rozhovoru. Odehrál se, jakoby se nechumelilo. Měl jsem nádherný pocit. Cítil jsem najednou pochopení ohledně mojí nečekané odpovědi a uvědomoval jsem si, že se odehrálo něco velikého a přelomového. Komunikoval jsem s vlastním vnitřním zdrojem z podvědomí. A nejen to. Cítil jsem, že mu rozumím, že on i JÁ pracujeme na dobru vlastní bytosti a že řešení, které jsem navrhl má smysl a je proveditelné.

Tekly mi slzy. Cítil jsem štěstí. Cítil jsem smysluplnost daného bytí.

Dnes už vím, že NEMUSÍM SOUHLASIT SÁM SE SEBOU.


__________________________Sdílet na Facebooku Centrum Serafín__________________________