Začalo to nenápadně. Lidé chtěli jen postavit rychlejší počítač. Stalo se však to, že postavili v principu natolik odlišný počítač (kvantový počítač), že tím otevřeli okno do neviditelné části Vesmíru anebo možná do jiných Vesmírů. Vědci neví. Jsou v šoku. Kvantový počítač funguje skvěle, přináší fascinující výpočty, funguje dobře. Vědci však vůbec neví, dokonce ani jen netuší, na jakém základě se to děje. Jak je to možné a co to znamená pro vývoj lidstva?

KDE SE ODEHRÁVÁ VÝPOČET? To je ta otázka všech otázek. Na nalezení její odpovědi stojí všechno. Vývoj kvantových počítačů letí raketově vzhůru. V roce 2024 provedl vědecký tým Googlu na kvantovém počítači (chip Willow) výpočet, který za 300 sekund provedl tak obrovský výpočet, pro který by bylo zapotřebí 10 kvadrilionů let nepřetržitých výpočtů na současném nejlepším superpočítači. Tento výpočet kvantového počítače "Willow" spravoval informační prostor tak obrovský, že by na něj nestačily množstvím ani všechny částice ve Vesmíru. A to je zásadní vědecký problém. Nikdo nedokáže vysvětlit a ani si představit, kde se tento výpočet vlastně odehrál. Odhadovaný počet částic ve Vesmíru je 10⁸¹ přičemž Willow provedl 10⁹⁰ početních interakcí. Nikdo proto neví, kde se tyto výpočty a interakce odehrávají, když ani celá hmota Vesmíru nestačí na uložení tolika dat, interakcí a procesů. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe. Jak je to možné?

HARDWARE vs VLNOVÁ FUNKCE. Normální běžné počítače fungují tak, že data ukládají do hardwaru, neboli do hmoty. A proto jedině miniaturizace hardwaru dokáže přinášet vyšší a vyšší výkony u klasických počítačů. Jenže u kvantových počítačů, se data neukládají do hmoty hardwaru. Ukládají se do kvantových vlnových stavů. A ty pak mezi sebou interagují. Nejpodivnější na tom je skutečnost, že vlnová funkce v sobě nese všechny stavy současně a naráz. Jako když si představíte např. sinusoidu, která stoupá, dosáhne vrcholu a pak klesá a klesá dále i pod nulovou čáru, dosáhne dna a pak opět stoupá k nule a překoná ji a stoupá dál až opět k hornímu vrcholu. Všechny tyto hodnoty v sobě dokáže nést vlnová funkce kvantové částice. A všechny tyto hodnoty jedné vlnové funkce dokáží interagovat se všemi hodnotami jiné vlnové funkce jiné kvantové částice. Výsledkem těchto multiinterakcí všech hodnot několika vlnových stavů vícero kvantových částic současně jsou obrovská kvanta dat. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.

PRVNÍ SVÉHO DRUHU. Počítač (přesněji chip) Willow je prvním kvantovým strojem, který dokázal to, co bylo pro vyvíjené kvantové počítače po 30 let teoretickým cílem. Tím cílem byla škálovatelná oprava chyb. Willow to dokázal. Jenže se tím současně odkryla další nepochopitelná vlastnost systému, která jakoby opět jde proti známým fyzikálním zákonům. 

PORUŠENÍ II. TERMODYNAMICKÉHO ZÁKONA. Druhý termodynamický zákon je základním kamenem fyziky přes který "prostě nejede vlak." Říká nám, že čím je systém složitější, tím je náchylnější k narušení. To je zákon entropie, který se projevuje v každém kousku technologie. Složitější lidské tělo se může "porouchat" na více místech a také vícero způsoby, než jedna jediná buňka. Je to logické a naše pozorování to potvrzuje. Jenže u kvantového počítače je to naopak. Když se u něj zvýší počet fyzických qubitů (kvantových bitů) použitých k zakódování jediného logického qubitu, tak chybovost se nezvyšuje a ani nezůstává stejná. Chybovost naopak zcela nepochopitelně a dokonce exponenciálně klesá! To porušuje základní zákon fyziky. Systém je složitější, měl by trpět více poruchami a být více náchylnný k rušení, přesto pracuje násobně s menšími chybami. Čím více komponent, tím je systém stabilnější. To odporuje zákonům hmoty, tak jak ji známe.