WOW - mozek

V dnešní "moderní" době se miliardy lidí domnívají, že zdrojem vědomí je mozek a že vědomí je funkcí mozku. Kde jinde by také vědomí mělo vznikat, že ano? Ovšem miliardy jiných lidí se naopak domnívají, že zdrojem vědomí je něco nehmotného, .. Duše .. transcendentno .. Kosmické vědomí, .. kdo ví.

Představa nehmotného zdroje vědomí je možná stará jako lidstvo samo. Mnoho mudrců všech dob sdělovalo lidstvu, že na pozadí Zdroje, existuje vědomí Kosmu a že toto vědomí je nehmotné. Nazývaly to porůznu, Jednotou, Bohem, ...

MOHOU ČASOPROSTOROVĚ DETERMINOVANÉ ENTITY GENEROVAT VĚDOMÍ?

aneb MŮŽE BÝT HMOTNÝ MOZEK ZDROJEM VĚDOMÍ?

Domnívám se, že přístup lidstva k hledání odpovědí na tuto otázku, má zcela zásadní potenciál pro kvalitu a rozvoj našich životů. Očekával bych tedy, že se tímto "dilematem" bude lidstvo zabývat dnes a denně a na každém rohu. Donedávna jsem však měl pocit, že se tak téměř nedělo. Jakoby ve vzduchu viselo něco, co tomu bránilo. Mám radost z toho, že věci se mění a že stále častěji narážím na diskuze o původu či zdroji vědomí.

Fenomén VĚDOMÍ mě natolik přitahuje, že se mu věnuji ve svém hledání a bádání. Považuji toto téma za natolik důležité a obohacující, že jsem mu musel věnovat hned dvě kapitoly ve své knize Práce se sny. Jedna kapitola se věnuje vědomí a druhá mozku. Je pro mě zajímavé, že vědomí jsem věnoval samostatnou kapitolu a mozku taktéž. Proč jsem oba pojmy automaticky nezahrnul do jedné kapitoly? Protože je vnímám jako dvě samostatná témata, byť samozřejmě vše souvisí se vším.

Kolik jen existuje vědecky či hodnověrně zpracovaných případů, kdy se ukázalo, že vnímání, není omezeno a lokalizováno na mozek a jeho činnost? Lidé se vidí od stropu a pozorují chirurgy operatéry, jak si balí své nástroje poté, co konstatovali pacientovu smrt.

Ano, lze to jistě ignorovat. Pokud se takové případy nehodí převládajícímu paradigmatu, pokud to nezapadá do systému akademického světa a jeho pravd (a tedy jeho systému grantů), potom samozřejmě lze takové věci tzv. "mlčet" nebo zesměšňovat. Je to však pouhopouhé tmářství. A nejde jenom o peníze a granty, ono je pro kariérního akademika přetěžké zkoumat a veřejně hlásat něco, co je mimo akademicky uznávané pravdy. Nejen, že by se sám vyobcoval, ale neměl by také za co zkoumat. A samozřejmě také není snadné říct vážení, všechno co jsme se dosud učili je špatně. Musíme se vrátit do škol. Také proto jsou kořeny vědeckého tmářství tak silné.

Nutno přiznat, že s otázkou vědomí budou potíže vždycky. Už také jen proto, že když my "moderní" lidé vyslovíme pojem "VĚDOMÍ", tak vlastně vůbec nevíme, o čem hovoříme. Máme v podstatě pouhopouhé jediné slovo pro všechno, co souvisí s vědomím. To mluví samo za sebe. Tibeťané, kteří žijí duchovními a nehmotnými záležitostmi, mají pro vědomí a jeho různé stavy, přes dvacet různých slovních výrazů. Potřebují je. Zabývají se totiž vědomím, vědí proto o něm mnohem více, než naše "moderní" civilizace.

Vesmír plný života, to je zázrak všech zázraků.

Mnohé si nikdy nebudeme moci vysvětlit pomocí logiky.

Jedno převelice důležité poznání se však ukazuje jako logikou prokazatelné poznání. To čemu říkáme hmota, nemůže už z principu definice hmoty generovat to, čemu běžně říkáme vědomí.

Vše nasvědčuje tomu, že opačně to jde. Tedy aby vědomí generovalo to, čemu říkáme hmota, avšak časoprostorově organizovaná hmota nemůže generovat vědomí, ani kdyby se tzv. "pokrájela".

Přitom "vědě" je nade všechnu pochybnost jasné, že vědomí je funkcí mozku. Nemá totiž ani jinou alternativu. Pokud pro ni existuje pouze hmota, mozek musí být zdrojem vědomí. Dokládá to mnoha zjištěními. Mimo jiné tím, že pozoruje elektrickou aktivitu mozkové tkáně u té které aktivní oblasti, nebo faktem, že člověk po požití alkoholu mění svoje chování anebo zkušenostmi, že po odstranění mozkové tkáně z mozku, která dle pozorování elektrických aktivit měla na starosti například řeč určitým cizím jazykem, člověk ztratil schopnost hovořit právě tímto cizím jazykem.

Toto všechno však ani v nejmenším nedokládá, že zdrojem vědomí je mozková tkáň. Jak je vůbec možný tak velký omyl? Jak by asi řekl Jarda Dušek: NEPOZORNOST.

Souhlasím. Bude to zřejmě nepozornost. Dochází zde totiž k záměně příčiny a následků.

Vymontujeme-li z rádia výškové reproduktory, tak rádio ztratí schopnost hrát výškové tóny. A my přitom víme, že zdroj výškových tónu se nenacházel v oněch reproduktorech. Zdroj těchto tónů se nachází v bezdrátovém radiovém vysílači. Radio je však pouhý stroj, neumí se přeskupit tak, aby umělo nahradit ztrátu výškových reproduktorů. Mozek to však umí. Umí postupně přeskupit zbylé neuronové spoje tak, aby časem opět získal ztracenou schopnost ZAJISTIT hovoření cizí řečí. Odejmutá mozková tkáň negenerovala zdroj vědomí, které hovořilo cizí řečí. Přes vyříznutou mozkovou tkáň toto zdrojové vědomí "pouze" protékalo a projevovalo se. Máme-li hmotné tělo, potom organizující nehmotné vědomí musí protékat nějakým úžasným systémem přes jeho hmotné části. Tyto hmotné části jsou přece organizované. A mozek je nevyšším orgánem. Je tedy logicky nejvyšším styčným důstojníkem mezi nehmotným vědomím (duší?) a hmotným tělem. Mozek umožňuje organizujícímu vědomí dělat jeho práci, projevovat se ve hmotě, organizovat hmotu, pozorovat hmotný svět, pozorovat důsledky vlastního hmotného bytí a také v neposlední řadě, posílat nejrůznější impulzy a vjemy tohoto pozorování zpět do určitých částí duše, nejspíše do těch částí duše, které se zde na Zemi aktuálně učí.

Mozek však vědomí přímo negeneruje. Mozek je fantastickou ústřednou a centrálou, skrze kterou vědomí protéká. A zdá se, že protéká všemi směry a do nejrůznějších úrovní.

Zdá se, že hmotné tělo se projevuje právě na takové úrovni, na jaké do něj protékají informace z nehmotného vědomí. Čím se stáváme vyspělejší bytostí, tím menší jsou bloky v tomto systému geniálních bariér. Bylo by přece úplnou tragédií lidstva, kdyby se málo vyspělé bytosti lehce dostávaly k informacím vysokého charakteru, které o mnoho převyšují úroveň jejich vědomí. Neuměly by je moudře využít a škodily by. Proto je součástí učebního a motivačního systému (a současně i pojistkou) dokonalý systém bariér, který se postupně odblokovává vlastním růstem a poznáním. Agresivní neurotik má brány vysokého mimosmyslového vnímání mnohem uzavřenější, než duchovně vyspělá bytost.

Dnes už vím, že možné je všechno. Přesto se nyní pokusím přednést několik podstatných logických argumentů, proč není možné, aby hmota byla primárním zdrojem vědomí, tedy ani hmota mozku.

Jeden z mnou uváděných argumentů pochází od světového velikána kvantové fyziky Amita Goswamiho. Přináší světu jasný logický konstrukt, postavený čistě na vědeckém zkoumání kvantové fyziky, proč není možné, aby hmota generovala vědomí. V současné době se věnuje právě těmto přednáškám, ve kterých odhaluje duchovní principy skrze vědecké poznatky kvantové fyziky.


SODÍKOVÉ  A  DRASLÍKOVÉ IONTY

KOORDINACE ELEKTRICKÝCH VZRUCHŮ V MOZKU

Pokud by konkrétní konfigurace a stavy hmoty generovaly konkrétní stavy vědomí, potom by vědomí bylo jednou z funkcí hmoty. V takovém případě, by stačilo správně nakonfigurovat správnou hmotu do správného vzájemného rozestavení a stavu a vzniklo by vědomí plné požadovaných konkrétních zážitků, tužeb a dojmů. Vědomí, tedy i myšlení, by ve své zdrojové podstatě byly rychlé změny v konfiguraci a rozestavení draslíkových a sodíkových iontů uvnitř a vně neuronových buněk. Tímto mechanismem se totiž dle vědeckých poznatků aktivují vzruchy v neuronech. A vznik vzruchů v neuronech stojí podle vědeckého racionálního pohledu na svět na samém počátku řetězce vedoucího ke konkrétní mentální činnosti mozku. Miliardy a miliardy iontů sodíku a draslíku, by tedy musely sami od sebe mít potřebu "nekonečně" složitě vzájemně koordinovat své pohyby a reakce a to tak jedinečně a specificky, aby vznikla jedinečná myšlenka, vjem nebo jedinečná mentální činnost. I kdyby se ionty sami od sebe skutečně koordinovaly, tak dle logiky by výsledkem stále byl pouze specifický pohyb a rozestavení iontů. A to stále není například další věta rozepsaného románu.

Co by tedy vlastně znamenala představa, že vědomí je funkcí hmoty? Znamenala by, že miliardy a miliardy iontů se "z vlastní vůle" (bez dalšího zásahu zvenčí) mezi sebou navzájem "domluví" (zahájí interakci) a zkoordinují své pohyby tak dokonale a nekonečně složitě, že výsledným stavem je jedinečná konkrétní specifická myšlenka?

Že by skutečně myšlenka byla pouhé specifické rozestavení hmoty? Hmota reprezentovaná těmito ionty by se tak stala tvůrcem myšlenky (a tedy pánem nad myšlenkou). Miliardy entit hmoty by určovaly, kdy a jaká myšlenka vznikne. Tímto bychom hmotě přisoudily vědomé rozhodovací schopnosti, a tudíž to stále neřeší otázku samotného zdroje vědomí. Vlastností všech entit (částic) hmoty by musela být schopnost vědomě posuzovat, hodnotit, porovnávat důvody atd. atd. Hmota by v takovém případě musela vést pero básníka. Elektrony a další částice upálených hrdinů lidstva by svojí podstatou musely toužit po pravdě i za cenu vlastního sebezničení, musely by "plakat" a toužit dojetím a ke své existenci by bytostně potřebovaly například hudbu.

Není těžké cítit, že je to nesmysl. A můžeme to nejen cítit. Můžeme to dokonce i vědět. I pouhé racionální logické myšlení ukazuje, jak nesmyslná je to představa. Ionty by se totiž musely napřed navzájem téměř nekonečně složitě a specificky a jedinečně zkoordinovat, aby následně mohla vzniknout myšlenka. Jenže dokonalá koordinace vyžaduje přesný záměr a také vzájemnou komunikaci včetně zpětných kontrolních mechanizmů. Jinými slovy, neúprosná logika říká, že ionty by si napřed musely vědomě předávat myšlenky (záměry, informace, koordináty), aby mohla myšlenka teprve vzniknout. Logika tudíž říká, že vznik vědomí je hmotnými principy neopodstatnitelný.

Představme si, že na vojenském supercvičišti stojí superarmáda. Že tam stojí miliardy a miliardy jednotlivých vojáků. Mnohonásobně více vojáků, než kolik má naše planeta obyvatel. Představme si, že "z ničeho nic" (bez zásahu zvenčí) tyto miliardy vojáků začnou mezi sebou navzájem koordinovat svoji činnost a to tak specificky, že se vojáci rozmístí takovým způsobem, že vznikne požadovaný jedinečný konkrétní dokonalý obrazec, který vojáci ještě dosud nikdy neutvořili a že tento obrazec bude jedinečný a dokonalý i v tom smyslu, že bude dokonale svým působením navazovat na všechny předchozí obrazce. Logika říká, že pokud by toho miliardy vojáků byly skutečně schopny, potom by se museli navzájem koordinovat a řídit a předávat si mezi sebou instrukce, aby vytvořili požadovaný záměr. Myšlenky by tedy musely předcházet vzniku myšlenky. Toto však logika nepřipouští.

Ve skutečnosti to však je ještě mnohem složitější. Např. víme, že myšlení umí výhodně dělat i nespojité kroky, tedy kroky, kdy na sebe informační toky a záměry zdánlivě nenavazují.

Mechanistický přístup ke světu předpokládá, že vše má svoji ZJEVNOU příčinu. Tento přístup, který si neumí představit vědomí jako něco nehmotného, se tím uzavírá ve své vlastní pasti. Hmota je limitovaná časoprostorem a fyzikálními zákony, zatímco myšlenky nikoliv. Omezená hmota nemůže být médiem a prostředím, skrze které vzniká neomezené vědomí. Myšlenkový svět není omezen časoprostorem. Je jasné, že takto svět není vystavěn.


RYCHLOSTI ŠÍŘENÍ VZRUCHŮ V MOZKU

Centrální buněčné tělo neuronu má v podstatě kulový tvar a z něj vybíhá několik výčnělků, jimž se říká dendrity a které se na konci větví jako větve stromu. Kromě dendritů má buněčné tělo ještě jeden dlouhý výčnělek, spíše jakési vlákno, kterému se říká axon. Axon se ve své konečné části také dělí na několik větvení, jehož každá větev je přichycená na buněčném těle nebo dendritu jiného neuronu. Oblasti kontaktu mezi větvením axonu a jinými neurony se nazývají synapsemi. Jeden neuron vytváří synapse průměrně s 10 000 jinými neurony. Lidský mozek je tvořen zhruba ze 100 miliard neuronů, to znamená, že v mozku existuje řádově 10 000 x 100 miliard synapsí (to je 1 000.000.000.000.000 synapsí).

Věda chápe nervové vzruchy mozkových buněk jako prvopočátek a zdroj konkrétní mozkové činnosti, tedy podle vědy jako prvopočátek (zdroj) vědomí, a současně říká, že nervový vzruch je ve skutečnosti elektrický vzruch.

Když je neuron v klidu, existuje mezi vnitřkem a vnějškem neuronu potenciál 70 milivoltů, přičemž pozitivní napětí je na povrchu a negativní uvnitř. Když se patřičné místo neuronu zaktivuje, dojde k náhlému přechodnému obratu napětí, které trvá dvě miliontiny vteřiny. Této impulsní přechodné změně potenciálu se říká "akční potenciál". Když ale uvážíme, že akční potenciál se šíří v neuronu a podél jeho axonu rychlostí od 1 do 100 metrů za sekundu, zjistíme, že tu něco zásadního nehraje. Rychlost šíření akčního potenciálu je řádově milionkrát pomalejší, než je rychlost světla a ani tato světelná rychlost by nestačila k vysvětlení naší okamžité například verbální reakce. Pokud by myšlení bylo produktem neuronové činnosti, potom by neurony musely umět předávat vzruchy nadsvětelnou rychlostí a nikoliv rychlostí "pouze" 100 metrů za sekundu.

Centrální buněčné tělo neuronu má v podstatě kulový tvar a z něj vybíhá několik výčnělků, jimž se říká dendrity a které se na konci větví jako větve stromu. Kromě dendritů má buněčné tělo ještě jeden dlouhý výčnělek, spíše jakési vlákno, kterému se říká axon. Axon se ve své konečné části také dělí na několik větvení, jehož každá větev je přichycená na buněčném těle nebo dendritu jiného neuronu. Oblasti kontaktu mezi větvením axonu a jinými neurony se nazývají synapsemi. Jeden neuron vytváří synapse průměrně s 10 000 jinými neurony. Lidský mozek je tvořen zhruba ze 100 miliard neuronů, to znamená, že v mozku existuje řádově 10 000 x 100 miliard synapsí (to je 1 000.000.000.000.000 synapsí).

Profesor S. Reiniš z univerzity v kanadském Waterloo, který se zabývá výzkumem tohoto fenoménu, k tomu říká:

"Synaptické spojení mezi dvěma buňkami trvá o něco méně než jednu milisekundu, tedy tisícinu vteřiny. Pokud však mozek potřebuje koordinovat složitější činnost, na které se podílejí miliony nervových buněk, není synaptická komunikace dostatečně rychlá. To platí například pro lidskou řeč. Pokud by se nervové buňky dorozumívaly pouze synapticky, trval by výběr slov paměti dlouho a komunikace mezi lidmi by byla téměř nemožná."

V jedné ze svých prací odhadoval profesor Reiniš, že i v tom nejideálnějším případě, by nejrychlejší odpověď následovala až po několika sekundách.


SPIRITUALITA KVANTOVÉ FYZIKY

Amit Goswami je americký kvantový fyzik světového formátu, podle jehož script se na vysokých školách v USA vyučuje kvantová fyzika. Amit Goswami vysvětluje a přednáší důvody, proč není možné, aby hmota byla zdrojem vědomí. Vychází z vědeckých poznatků kvantové fyziky a z prosté logiky. Kvantová fyzika říká, že dokud není kvantum podrobeno pozorování nebo interakci, tak se nachází ve stavu superpozice. Tedy, že nemá konkrétní vlastnosti, ale že se nachází v potenciálním stavu.

Je to sice z hlediska běžných zkušeností nepředstavitelné, ale je to tak.

Asi nejlépe se to dá představit tak, že částice se chová jako vlna, která je rozprostřena a nabývá současně všech potenciálních hodnot. Jakmile ji však pozorujeme, vlna potenciálních možností se zhroutí (zkolabuje) do určitého konkrétního stavu (přemění se ve skutečnou událost)


Amit Goswami ve svém skvělém dokumentu KVANTOVÝ AKTIVISTA říká:


"Předpokládejme, že mozek je základní. Pozorovatel je základem pro možnosti, aby se přeměnily ve skutečné události. Ale pozorovatel samotný je také možností, jestliže myslíme pozorovatelem jeho mozek. Teď se vracíme zpátky k otázce. Tentokrát ji položíme trochu jinak. Mozek je základní věcí pro zkolabování možností do skutečné události, ale toto zhroucení je základem pro to, aby mozek byl skutečný, aby se zhmotnil. Pro pozorovatele. Vypadá to jako nekonečný kruh v logice. Tento kruh se nazývá Tangled Hierarchy - spletitá nebo zašmodrchaná hierarchie neboli posloupnost. A tu je důležité oceňovat. Být za ni vděčný.

Existuje ještě jiný způsob, jak na celou věc nahlížet. A kvantová fyzika nás tlačí jít touto cestou. Nutí nás připustit, že nevybíráme v naší individualitě, kterou nazýváme ego. Místo toho, že na pozadí existuje Jednota. Všichni jsme spojení v nějakém místě, kde je kosmické všeobsahující vědomí.

Jestliže výběr nastává v tomto kosmickém vědomí, pak toto kosmické vědomí může být zcela objektivní a nestranné.

Řešení, ke kterému dospěla kvantová fyzika, řešení, které nás osvobozuje od paradoxů, je velmi podobné tomu co říkají mystikové. Docházíme k závěru, že volba se děje z ne-lokálního vědomí. Takže toto ne-lokální vědomí, které můžeme nazývat kvantovým vědomím, se shoduje s tím, co mystikové nazývají Bohem.

Slovo Bůh často označuje tvořivou stránku vědomí."

Amit Goswami pokračuje:

"Kvantová fyzika je fyzikou možností. Kvantová fyzika tvrdí, že jakýkoliv předmět, není přesně určená věc, ale skládá se z možností. Logická otázka zní: Možnostmi koho? Logická odpověď zní: No, možnostmi pro vědomí. Možnostmi pro vědomí aby si vybralo. Když si vědomí nevybere, kvantové předměty se chovají jako vlny možností. Rozprostírají se stejně jako obyčejná vlna. Ale jakmile se vědomí podívá, vlny kolabují, zhroutí se a stávají se z nich předměty určené pro vědomé zážitky. Tímto způsobem se děje všechno co zažíváme. Nejen hmotné předměty, ale také myšlenky se šíří jako vlny. Když zachytíme přesný význam jedné z nich, přesně v tu chvíli se právě tato myšlenka stane jedinou konkrétní okolní myšlenkou. Stejné je to s pocity. A rovněž i s intuicí. Tato těla, o kterých hovoří duchovní tradice, například fyzické, mentální, emoční, se stávají našimi zkušenostmi, tak jak si vědomí z každého z těchto těl vybírá možnosti a přeměňuje je na skutečné události. Jestliže je vědomí schopno přeměnit vlny možností do skutečných událostí, jaká pak je podstata vědomí?

Nejprve pojďme vyloučit myšlenku, že vědomí může být hmotné vědomí. Jsem si jistý, že někteří z vás takto uvažují a nesoudím vás, že takto přemýšlíte, protože v dnešních školách nám takové myšlenky podsouvají. Je nám vnucována domněnka, že mozek je vším a že vědomí je jevem mozku. Ale podívejme se, co by se stalo, kdyby vědomí bylo jevem mozku. V kvantové fyzice máme potenciální možnosti. Takže máme potenciální elementární částice, které tvoří potenciální atomy, které tvoří potenciální molekuly, tvořící potenciální neurony, tvořící potenciální mozek, který tvoří potenciální vědomí. Může potenciální vědomí přetvořit potenciální možnosti elementárních částic do skutečných událostí? Když spojujete možnosti s dalšími možnostmi ...

Zkusili jste to někdy? Zkuste to. Přemýšlíte o potenciálně možných penězích v bance. Na potenciálně možné auto koupené z těchto peněz. Dostanete z toho někdy skutečné auto do vaší garáže? Možnosti spojené s možnostmi můžou jedině dát více možností. Nikdy ne skutečnost. Nazýváme to paradoxem. Paradoxem kvantového měření. Ale když to nazýváme paradoxem, jenom se to snažíme zamluvit. Slovo paradox poukazuje na nedostatečnost materiálního pohledu na svět. Jaký je správný, pravdivý pohled na svět? Když budete přemýšlet o vědomí jako o dvojitém agentovi, který je odlišný od hmoty, pak tak jako tak vám zůstanou dvě oddělené věci. Problém zůstává. Tento problém se nazývá Dualita. Jak vědomí interaguje s hmotou? Přemýšlejte o tom, když dvě věci nemají nic společného. Tak nemůžou spolu interagovat, ovlivňovat se. Stejné je to s muži a ženami, kteří přestože jsou si v základě podobní, neumí komunikovat.

Z toho můžeme lehce vyvodit, že věci, které jsou tvořeny z různých látek, nemůžou spolu komunikovat vůbec. To je Dualismus. Dva oddělené objekty nemohou komunikovat bez prostředníka. Dualismus není odpovědí. Materialismus není odpovědí. Jaká je tedy ta odpověď? Co to je vědomí? Jaký je jeho vztah ke hmotě? Co nám říká myšlenka, že si vědomí z hmotných možností může vybrat skutečnost?

Existuje způsob, jak se na to dívat bez paradoxu. A to když přijmeme radikální myšlenku, že Vědomí je základnou bytí, nikoliv hmota a že hmota se skládá z možností vědomí. Jinými slovy říkáme, že vědomí není vytvořeno mozkem, ale mozek je vytvořen Vědomím. Když uděláte takovouto radikální změnu, co se pak stane? Potom okamžitě uvidíte, že vědomá volba už není nadále dualistickým činem vědomí a hmoty. Dualismus už nadále není potřebný, protože vědomí si vybírá jenom možnost, která je sama o sobě její vlastní možností. Žádné úsilí není potřeba. Žádný čin není potřeba. Je to prostě volba. Když se díváš na obraz a pozměníš své vnímání obrazu, zeptej se sám sebe: Měním tím samotný obraz? Odpověď zní, že ne. Samozřejmě, že ne. Jenom si vybírám. Vím, že když trochu pohnu hlavou, posunu svou pozornost na jinou část obrázku, tak si jenom vybírám. Uvědomuji si jeden aspekt. Jeden z mnoha aspektů obrazu. Vidíte jak je to jednoduché? Žádný dualismus. Protože zde není přítomno žádné konání. Není přítomen žádný přenos energie. Takto si vědomí může vybírat z hmotných možností skutečné události zkušeností bez rušivého dualismu. A hlavní problém kvantové fyziky je vyřešen."



__________________________Sdílet na Facebooku Centrum Serafín__________________________